Většina z nás se stále s někým srovnává, případně dokonce i s ostatními soutěží. Živnou půdou pro toto nezdravé prostředí jsou sociální sítě, které bohužel slouží hlavně k narcistnímu předvádění se. Jak se zbavit potřeby být lepší a nesmyslné touhy po uznání? Najít sebevědomí a nepotřebovat nikomu cokoli dokazovat? Cesta není jednoduchá, ale stojí za to!
Je dobré se inspirovat druhými a vzít si ponaučení z jejich zdarů i selhání. Ale to, jestli jsme nebo nejsme úspěšní, jestli naplňujeme svůj potenciál a posouváme se vpřed, jestli jsme šťastní a spokojení – to víme jedině my sami. Nepotřebujeme, aby nás někdo stále poplácával po ramenou a dával nám do notýsku jedničky.
Soutěživost a touha po uznání přerůstá u stále více lidí v neurózu. Takový neurotik se neustále poměřuje s druhými, a to i v situacích, které to nevyžadují. Poměřuje se i s lidmi, kteří pro něj nejsou žádným způsobem potenciálními konkurenty a kteří s ním nemají žádné společné cíle. Tento postoj vede ke ztrátě zájmu o cokoli. Nejde mu totiž o obsah toho, co dělá, ale o to, kolik úspěchu, slávy či prestiže tím získá. Neurotik si tento svůj postoj poměřování se s ostatními může uvědomovat nebo to může dělat automaticky, aniž by si toho byl vědom.
Ambicí neurotika je navíc trvalá potřeba být jedinečný a výjimečný. Někdy si to vůbec není ochoten připustit. Teprve když terapeut odkryje několik obranných vrstev, tak si uvědomí, že má silnou touhu předčít ostatní.
Studenti tohoto typu si jen s obtížemi vybírají jedno profesní zaměření a těžko u něj vytrvávají, navíc chtějí být hned nejlepší. Jelikož kvůli svým nepřiměřeným ambicím očekávají příliš mnoho, nedaří se jim toho dosáhnout, a tak jsou snadno odrazováni a zklamáni a brzy se chtějí vzdát a začít něco jiného. Mnoho nadaných lidí v průběhu celého života takto vyplýtvá svou energii. Mají opravdu velké schopnosti něčeho dosáhnout, ale tím, že se zajímají o všechny obory a ve všech uplatňují své ambice, nedokážou vytrvale sledovat žádný cíl; nakonec nedosáhnou ničeho a jejich úžasné schopnosti zůstanou nevyužity.
Nezdravá soutěživost má často své kořeny už v dětství. Už od mala učitelé a rodiče nutí děti neustále se srovnávat s druhými, snažit se je předčit a být lepší a ostatním dokázat, že ti druzí jsou horší. Často i v banálních situacích. Děti se mají učit, že ne soutěžení s každým a o cokoliv je základem života, ale že spolupráce, kreativita, komunikace a kompromisy dokážou přinést uspokojení zájmu celku i jedince.
Za soutěživostí stojí přirozená lidská povaha a její potřeba vítězit. Bohužel jsou to často matky, kdo soutěží v úspěšném vývoji dětí. Zdrojem vzájemného napětí mezi ženami je např. i srovnávání toho, jak dlouho kojí či hubnou po porodu, jak umějí vařit a zvládají domácnost nebo s jakým úspěchem se jim daří vracet po mateřské dovolené opět do práce.
Mnohé matky jsou posedlé perfekcionismem. V pozadí bývá touha dodat si chybějící sebevědomí. Negativní poměřování druhých a speciální vypichování jejich nedostatků lidem odhaluje, s čím ve skutečnosti vnitřně bojují a jaké jsou jejich slabiny. Je dobré tyto své slabiny zkoumat, dívat se na ně a pochopit je. To přináší úlevu od předsudků i vlastní nevědomé potřeby triumfovat nad ostatními.
Různé antropologické studie ukazují, že soutěživost je kulturně podmíněná. Našly se primitivní kmeny, u nichž je vysoká soutěživost a agrese – ono to totiž spolu souvisí – a naopak jiné, kde jsou nejen soutěže, ale i jakékoliv veřejné srovnávání absolutně nepřijatelné, dokonce bývají vnímané jako krutost. Co lze ale za biologicky podmíněné považovat, je lidská potřeba úspěšnosti a uznání.
Zbavte se soutěživosti a srovnávání. Nepotřebujete porážet druhé. Jednoduše dělejte každý okamžik to nejlepší, co umíte, v tom je vaše vítězství. Potřebujete pomoc? Obraťte se na psychologa nebo se objednejte na individuální diagnostiku - formulář dole pod články.
Kdo není soutěživý, dokáže vidět v druhých to dobré. Může se radovat. Kdo je plný rivality, ztrácí pocit spokojenosti. Vyrovnaný člověk umí druhé ocenit, pochválit, je oblíbený. Jestliže jste plní rivality, poznáte i podle toho, že vám vadí, když je někdo jiný chválen, když se mu daří. Takto nebudete spokojeni nikdy.
A jak z toho ven? Pozorujte tuto svou vlastnost a smějte se jí! Rozvíjet radost je nejlepší cestou, jak se změnit. Radujte se z úspěchu druhých a pochvalte je! Pocítíte, jak je to příjemné! V dnešní době je to velmi těžké – z televize a internetu se na nás stále usmívají velmi úspěšní lidé a vystavují své vily, auta apod. Pro nevyrovnané osoby je to silný útok, který vytváří pocity závisti a nespokojenosti. Rada je jednoduchá – nedívejte se na televizi, nesledujte všechny ty rádoby VIP osobnosti. Pracujte na své vyrovnanosti, své spokojenosti. Je to váš život. Nikdo neví, jaké jste dostali do vínku genetické vybavení, schopnosti a možnosti. Jste jedinečné bytosti. Pokud se neodnaučíte přehnané soutěživosti a přehnaného srovnávání, nikdy nebudete šťastní.
Další rady, tipy a doporučení najdete v kategorii „Články“ – Psychické potíže, psychoterapie.
Jsme rádi, že vás naše články inspirují, ale prosíme, nekopírujte je. Děkujeme.
Každý člověk je jedinečný a je třeba ke každému přistupovat individuálně. Jako certifikovaná terapeutka vám ráda pomohu na vaší cestě ke spokojenosti. Na osobní diagnostiku a poradenství se můžete objednat prostřednictvím kontaktního formuláře, nebo emailem tradicniterapie@gmail.com, případně telefonicky 608770506.
Upozornění: Informace uvedené na tomto webu www.tradicni-terapie.cz jsou pouze informativní a nejsou určeny k nahrazení rad od kvalifikovaného lékaře. Cílem je seznámení se s tradičními metodami a možnostmi podpory zdraví, osvěta veřejně dostupných poznatků či odborných studií, nejde o propagaci konkrétních výrobků ani prodej doplňků stravy. Jen bylinná léčba a změna jídelníčku nemůže dle legislativních norem nahradit léčbu západní medicínou. Tradiční medicína je velmi úspěšná v případě dobře nastolené spolupráce. Někdy je léčba dlouhodobá a je třeba hodně investovat i do bylinných směsí, ale pak pozitivní vliv pocítíte již po pár dnech či týdnech.