Bolest – to je časté trápení stále většího počtu lidí. Bolest je ale záludná – může poukazovat na vážné potíže, ale může být i téměř zanedbatelná.
Vnímání bolesti je navíc rozdílné nejen podle věku, ale také podle národnosti, stavu organismu i situace. Žena, která má při havárii v autě děti, vůbec nezaznamená, že má zlomenou nohu, protože soustředí mysl jen na to, jak jsou na tom děti. Stejně tak je sportovec schopen dokončit závod s těžkým zraněním, aniž by pociťoval bolest.
Velmi často se stává, že za bolestí hlavy je ve skutečnosti problém s játry. Nebo že za bolestí zad se skrývá nějaké neurologické onemocnění.
Bolestí přibývá i proto, že přibývá stresu. A míra naší odolnosti vůči psychickému stresu je různá. Určitou míru stresu ale potřebujeme k tomu. Jen je třeba stále nastolovat rovnováhu.
„Neschopnost nalézt správnou míru a především formu odpočinku považuji za jednu z významných příčin našich onemocnění. Dlouhodobě působící stres totiž průběh mnoha z nich zhoršuje a dokonce je přímo navozuje. Patří mezi ně především porušená obranyschopnost vůči infekcím, různé dysfunkce a onemocnění kardiovaskulárního systému, četné gastrointestinální, urogenitální a autoimunitní choroby, bolesti v zádech, onkologická onemocnění,“ domnívá se fyzioterapeut Pavel Kolář. Vysvětluje také, že pokud je organismus delší dobu v plné výkonnosti pod stresem, a najednou vysadí, „zhroutí se“. „Souvisí to s regulací stresu. Dokud běží stresová reakce, to znamená systém ,,braň se, nebo uteč“, jsou regulace pro řešení nouzových situací nastartované. Stres při tom vyplavuje řadu hormonů a mediátorů, ovlivňujících jak energetiku organismu, tak imunitní funkce. Během časného stresu je to hlavně adrenalin, při delším pak kortizol z kůry nadledvin,“ popisuje s tím, že při skutečně dlouhodobém stresu se ze zásobní bílkoviny čerpá delší dobu.
„Když však najednou vysadíte v mozku endorfiny, které nás udržují v přijatelném stavu, a chcete si zaslouženě odpočinout, organismus se prudce přelaďuje a mění se jeho hormonální a imunitní nastavení. Pokud byl stres na samé hranici naší tolerance, náš práh bolesti i únavy klesne po vypnutí stresové reakce zpět na normální úroveň a my začneme pociťovat i ty tělesné a duševní stavy, které jsme pod stresovou reakcí vůbec nevnímali. Krátkodobou analogii lze vidět třeba v situaci, kdy řídíte auto a náhle vám vběhne do cesty chodec. Systém časného stresu se naráz zaktivuje, vyplaví se adrenalin, vy ten malér nějak zvládnete, poté zastavíte – a až v téhle chvíli, kdy se hladina adrenalinu zase sníží, se vám typicky rozbuší srdce, roztřesou ruce, zvedne žaludek,“ uvádí.
Problém některých lidí je, že běžné situace, ve kterých se nacházejí, začnou vnímat jako obtížně řešitelné nebo dokonce neřešitelné, jako něco, co těžko ovlivní vlastními možnostmi a prostředky.
Bez ohledu na věk či zdravotní stav pomůže vždy se zastavit, dýchat s dlouhým výdechem a relaxovat. Relaxace je schopnost vnitřně se uvolnit, uvolnit veškeré svalové i psychické napětí, které je obvykle značné a spolu souvisí, je to určité odpoutání se, zklidnění se.
„Přes hlubokou relaxaci můžeme ovlivnit také vnitřní procesy, přeladit naše vegetativní funkce, které normálně neovládáme, třeba zklidnit tepovou frekvenci. Hloubka relaxace je nám dána individuálně. Kdo dobře ovládá relaxaci, mívá pevnější duševní i tělesné zdraví, lepší pracovní výkonnost, lépe se soustředí, méně unaví a bývá v životě spokojenější. Naopak ten, kdo je příliš napjatý a křečovitý, bývá náladový, úzkostlivý, podrážděný, konfliktní, mívá poruchy spánku. U chronické únavy je hluboká relaxace zcela zásadní a je dokonce důležitější než cvičení,“ zdůrazňuje Pavel Kolář.
Relaxovat se musí naučit každý sám. Je třeba to důsledně trénovat. Zařadit relaxaci do každodenního života. Přes relaxační schéma je třeba umět odstínit stresové vnější vlivy a umět potlačovat vnitřní paniku. Relaxaci je nutné přenést i do pohybu. To ona je předpokladem toho, že náš pohyb bude koordinovaný a ekonomický, že budeme obratní. K tomu potřebujeme vždy některé svaly na maximum zapojit a jiné naopak vypojit. To znamená, že člověk musí téměř dokonale vnímat své tělo.
„Podstatou dobré relaxace je schopnost číst sám sebe a jedním z klíčů k hluboké relaxaci je dechový stereotyp. Ze způsobu dýchání, z toho, jaké svaly při něm zapojujeme, se dá snadno vyčíst, nakolik je člověk ve stresu a jak je na tom s relaxačními schopnostmi. Ačkoli dýchání je do určité míry podvědomý proces, na jeho zlepšení může pracovat každý. Relaxaci vás bohužel nikdo nemůže naučit, protože při tomto procesu se musíte řídit vlastními vnitřními pocity, vlastními prožitky. Je to nesdělitelná forma tělesné kognice,“ doplňuje Kolář.
Další doporučení, tipy a zajímavosti najdete v kategorii „Články“ – Akutní nesnáze, bolesti, záněty
Jsme rádi, že vás naše články inspirují, ale prosíme, nekopírujte je. Děkujeme.
Ráda Vám doporučím konkrétní byliny a jídelníček přímo pro Vás. Každý člověk je jedinečný a je třeba ke každému přistupovat individuálně.
Nabízím sestavení bylinných směsí (případně i jídelníčků) přímo na míru. Co prospívá jednomu, druhému prospívat nemusí, přitom oba mohou mít stejný zdravotní problém.
S čím vám mohu pomoci:
Doporučení vhodné stravy a životního stylu
Detoxikace, redukce váhy
Únava, potíže se spánkem
Problémy s trávením včetně prediabetes a hypoglykémie
Akné, ekzémy, plísně
Menstruační potíže, hormonální nerovnováha, klimakterium
Nervozita, napětí, úzkost, deprese
Kontaktovat mne můžete prostřednictvím emailu – tradicniterapie@gmail.com
Upozornění: Informace uvedené na tomto webu www.tradicni-terapie.cz jsou pouze informativní a nejsou určeny k nahrazení rad od kvalifikovaného lékaře. Stejně tak ani bylinná léčba a změna jídelníčku nemůže dle legislativních norem nahradit léčbu západní medicínou. Tradiční medicína je velmi úspěšná v případě dobře nastolené spolupráce. Někdy je léčba dlouhodobá, ale její pozitivní vliv pocítíte již po pár dnech či týdnech.