Tai-chi je původně bojové umění a jeho podstatou je splynutí s přírodou. Za tvůrce sestavy tai-chi je od třináctého století považován taoistický filozof Chan San Feng, v překladu tai-chi znamená Pěst velkého předělu nebo také Pěst nejzazší konečnosti. Tai-chi harmonizuje tělo i mysl.
Podle principů čínské medicíny je celé lidské tělo protkáno sítí energetických drah, meridiánů, přičemž každý orgán v těle má svůj meridián. Tai-chi pracuje s těmito vnitřními energetickými drahami v těle a s vědomým dýcháním. Jednotlivé pohyby na sebe plynule navazují. Tai-chi se můžete věnovat v každém věku, důležité je nejprve perfektní provedení cviků a správný dech. Pak přichází uvolnění, samoléčení a meditace v pohybu.
Všechny naše tělesné aktivity se podílí na udržování nebo na vyčerpávání životní síly. Množství pohybů a úsilí, které vynakládáme při každodenní činnosti, musí být harmonicky rozděleno na celé tělo. Často přehnaně zatěžujeme pouze některé jeho části, čímž dochází k nerovnováze. Abychom tento stav napravili, stačí jednoduchá cvičení spočívající v tom, že v poměrně krátké době procvičíme jeden kloub po druhém, aniž bychom se snažili příliš zapojovat svaly, které je uvádějí do pohybu. Podstata Tai-ji spočívá v nenásilném uvedení každého kloubu do pohybu. Pravidelným cvičením postupně dosahujeme maximálního stupně uvolnění. Cvičení je přitom nenásilné a postupné, takže je vhodné a velmi přínosné i pro ty, co mají nejrůznější bolesti a pohybová omezení. Tyto pohyby - často řazené do kratších či delších sestav - provádíme zevrubně a několikrát, aniž bychom se snažili rozvíjet svalstvo. Rozvoj svalstva a celkové zpevnění organismu je při cvičení Tai-ji zcela přirozené, není však cílem. Tím je udržet si funkčnost a pružnost kloubů. Jednoduše řečeno: abychom i ve vyšším věku byli pohybliví. Rozličné pohyby a postoje pozitivně působí na všechny vnitřní orgány. Cvičení Tai-ji účinně a nenásilně mobilizuje všechny části těla, což zároveň usnadňuje funkci vnitřních orgánů. I když se navenek jeví jako forma poklidných cvičení, jeho vnitřní efekt je velmi silný. Aniž bychom vydávali svou energii formou svalové činnosti, uvádějí účinněji do oběhu naši vnitřní energii. Pokud cvičíme, snažíme se o koncentraci, ale jsme zároveň uvolnění a nijak se nesnažíme dosáhnout nějakého sportovního výsledku či překonat sami sebe. Dýchání je hluboké, ale zcela přirozené. Pokud pozorujeme zadýchání nebo přílišné pocení, neprovádíme cvičení správně. Mnoho lidí se domnívá, že sportování je pro zdraví prospěšné. Je tomu tak. Naše vnitřní orgány a klouby určitý druh pohybu skutečně potřebují. Vždyť když se podíváte na lidské tělo, tak je zřejmé, že je uzpůsobeno k pohybu a nikoliv ke statickému posedávání a polehávání. Fyzické cvičení je nutné k udržení životní energie a k jejímu harmonickému koloběhu ve všech částech těla. Abychom však tohoto dosáhli, není nutné strádat při vysilujících cvičeních, které vyčerpávají energii. Nadměrná cvičení zdraví neprospívají. Jak se říká: všeho s mírou. Nicméně stejně jako u výživy, je i zde nejdůležitější pravidelnost našich návyků.
Další zajímavosti a doporučení najdete v kategorii „Články“ a tipy na zdravé dobroty v sekci – „Zdravé recepty s účinky„
