Stres nás pronásleduje snad všude. A neustále slyšíme – to máš ze stresu, uklidni se! Ale jak? Můžeme si o tom povídat s psychologem, s koučem, s kamarády, ale co skutečně pomůže, abychom se změnili, přestali se stresovat? Je to podobné, jako když kuřákovi někdo neustále říká, jak mu kouření škodí, ale nikdo mu neřekne, co má udělat, aby zkrátka kouřit přestal. Individuální přístup je nezbytností. Ale je i pár všeobecných doporučení.
Významný psychoterapeut Stutz svým pacientům zdůrazňuje, že aby se zlepšil jejich psychický stav, je nutné:
1. Pracovat na své životní síle – prostřednictvím stravy a fyzického cvičení.
2. Kvalitně spát, jíst, hýbat se.
3. Nebýt v roli oběti – pozvat někoho na čaj, jet na poznávací zájezd apod.
4. Psát si deník – to pomůže navázat vztah sám k sobě a zjistit, co nám dělá dobře.
5. Uvědomit si, kdy v životě jsme byli šťastní a co z toho můžeme aplikovat nyní.
6. Nevyžadovat od života pravdu a spravedlnost, ale jít dál, pokračovat.
7. Pokud nám někdo ublížil, zahrnout ho i sebe láskou a jít dál.
8. Z nevydařených situací vytěžit maximum, najít na nich pozitivní vzkaz do budoucna.
9. Dávat událostem smysl.
Tradiční čínská medicína věděla už před mnoha tisíci lety, jak velký vliv má životní styl a zejména strava na naši psychiku. Existuje mnoho příkladů až zázračných uzdravení z depresí či jiných potíží jen pomocí stravy (některé skutečné příběhy najdete i na webu www.jimejinak.cz/kategorie/clanky/vase-pribehy)
Odborníci uvádí, že strava je druhým nejdůležitějším stresorem. „Spotřebováváme obrovské množství prázdných kalorií, které nemají výživnou hodnotu, jen tělo zatěžují, a to mimo jiné obrovským množstvím přidaných konzervantů, obsahem herbicidů, pesticidů, fungicidů atd. Naše tělo se rozkládá osminásobně pomaleji než před padesáti lety, což souvisí s tím, jak jsme konzervovaní chemikáliemi z potravin. Dříve se nejedlo tak často, praktikovaly se půsty atd.,“ vysvětluje terapeut Schiferdecker.
Dnes je na světě skoro pět set miliónů diabetiků a očekává se, že každý třetí Čech bude trpět touto nemocí. „Cukr je osmkrát návykovější než kokain. Vzniká na něj extrémní závislost už od dětství. Prostě a jednoduše, většina lidí je závislých na cukrech a jí příliš velké porce jídel, a navíc příliš často. Už to způsobuje osmdesát procent chronických nemocí. K tomu se přiřazuje psychosomatika, že lidé mají traumata z minulosti nebo vztahové problémy,“ doplňuje. Psychoemocionální stres a strava způsobují 95 procent našich problémů.
Není tedy ani divné, že lidé ztrácejí vztah ke svému tělu. Americký psychiatr a psychoterapeut Bessel van der Kolk říká: „K nejzřetelnějším přínosům současné neurovědy patří poznatek, že pocit já je zakotven v životně důležitém vztahu k vlastnímu tělu. Dokud nejsme schopni cítit a interpretovat své tělesné počitky, nemůžeme sami sebe skutečně poznat. Abychom životem proplouvali bezpečně, musíme tyto počitky zaznamenávat a jednat podle nich."
Kdo se začne více ladit sám na sebe, změní svou stravu, dokáže i lépe pracovat se svými emocemi. Právě ty mají současně projevy tělesné, často velmi výrazné. Při strachu se zvýší svalové napětí, které se někdy projeví třesem, zvýší se prokrvení svalů, zrychlí se srdeční akce, vzroste krevní tlak, zvýší se frekvence dechu, uvolní se trombocyty a tak dále. Každá emoce má nějaké fyziologické projevy v těle.
Nezbytnou součástí léčby je rozvoj a kultivace schopnosti vnímat určité stavy těla společně s vnímáním emocí a myšlenkových obsahů.
TČM propojuje emoce s jednotlivými orgány, což z ní činí unikátní celostní metodu.
Fyzioterapeut se zaměřením na psychosomatiku Pavel Kolář zdůrazňuje nutnost relaxace. „Aby byl pohyb koordinovaný, ladný a ekonomický, je do něj potřeba vložit relaxační prvek. Nesprávný způsob odpočinku je tak jedním z velmi důležitých faktorů vzniku našich tělesných a duševních onemocnění a má také zásadní vliv na léčbu. U odpočinku nejde jen o to, nakolik odpočíváme, ale také jakou formou odpočíváme,“ uvádí Kolář.
Pravidelným uplatňováním relaxačních technik je možné negativním důsledkům stresu předcházet a udržovat organismus v rovnováze mezi napětím a uvolněním. Uvolnění znamená přepnutí ze vzrušení (kdy převládá sympatický nervový systém) do zotavujících procesů (kdy začíná převládat parasympatický nervový systém). Prostřednictvím relaxačních cvičení se lze naučit nejen regulovat tento rovnovážný stav, ale i řídit koncentraci a číst a pochopit vnitřní děje organismu. Umět relaxovat znamená něco úplně jiného než si lehnout a nic nedělat. Je to schopnost vnitřně se zklidnit, uvolnit veškeré svalové i psychické napětí, odpoutat se.
Psychického uvolnění není možné dosáhnout bez maximálního svalového uvolnění. Po svalovém uvolnění automaticky nastává i uvolnění psychické. Hlubokou relaxací můžeme přeladit i naše vegetativní funkce, které normálně neovládáme, dokonce i zklidnit tepovou frekvenci. Hloubka relaxace je nám dána individuálně. Kdo dobře ovládá relaxaci, mívá pevnější duševní i tělesné zdraví, lepší pracovní výkonnost, lépe se soustředí, méně unaví a bývá v životě spokojenější. Naopak ten, kdo je příliš napjatý a křečovitý, bývá náladový, úzkostlivý, podrážděný, konfliktní a mívá poruchy spánku. U chronické únavy je hluboká relaxace zcela zásadní, a je dokonce důležitější než cvičení.
„Relaxovat se musí naučit každý sám. Navodit hlubokou relaxaci je stejně těžká záležitost jako učit se sportovním dovednostem. Musíme ji trénovat. Ve chvíli, kdy si člověk myslí, že je uvolněný, většinou mu k plné relaxaci ještě hodně chybí. Relaxaci je důležité umět přenést do stresových situací a pomocí vnitřního uvolnění umět odstínit vnější stresové vlivy. Cílem je umět se na chvilku zastavit a zklidnit i při velkém záběru během dne. Relaxací můžeme potlačovat i vnitřní paniku a je nutné ji přenést i do pohybu. Právě relaxace je předpokladem toho, že náš pohyb bude koordinovaný a ekonomický, že budeme obratní,“ vysvětluje Kolář.
Při správné relaxaci se soustředíme na pocit tíhy, tepla, sledujeme dechové a kardiovaskulární funkce.
Pro člověka je nebezpečný hlavně nepředvídatelný stres, tedy stres, který nelze ovlivnit. Je hodně lidí, kteří trpí somatickými onemocněními (diabetes, arytmie, hypertenze, autoimunitní onemocnění atd.) právě z důvodu bezmoci.
Na základě výzkumu Martina Seligmana vznikl program o deseti bodech nazvaný „Cesta k resilienci“:
1. Rozvíjejte sociální kontakty: Důležité jsou dobré vztahy s užší rodinou, s přáteli i ostatními. Přijímejte pomoc a podporu od lidí, kterým na vás záleží. Podpořte ty, kteří potřebují pomoct. Kdo se angažuje v zájmových, politických nebo náboženských uskupeních, může z toho sám čerpat sílu.
2. Nespatřujte v krizích neřešitelné problémy: I když na daných krizových situacích nemůžete nic změnit, můžete přesto ovlivnit, jak na ně budete reagovat a jak je budete interpretovat. Představujte si, že vám v budoucnu zase bude líp. Pokuste se do detailu propracovat plán, jak se zachováte, až se vám zase stane něco nepříjemného.
3. Jednejte rozhodně: Braňte se nepříznivým situacím, jak nejlépe umíte. Nestrkejte hlavu do písku v naději, že vaše problémy brzy pominou. Chopte se iniciativy a pokuste se tyto problémy zvládnout.
6. Najděte sami sebe: Zajímejte se, pokud možno, o to, jak byste se dozvěděli něco sami o sobě. Možná zjistíte, že obtížným situacím dokážete čelit. Mnozí lidé, kteří prožili těžké časy, později vyprávějí o intenzivních vztazích a větším pocitu síly. I když se cítíte zranitelní, dosáhnete často většího pocitu sebeúcty a budete si víc vážit života.
7. Dívejte se na sebe pozitivně: Důvěřujte své schopnosti řešit problémy. Důvěřujte svým instinktům.
8. Myslete na budoucnost: Pokuste se vnímat i v obtížných situacích dlouhodobou perspektivu a posuzovat momentální stav v širším kontextu. Pokuste se nevidět problémy větší, než skutečně jsou.
9. Očekávejte to nejlepší: Pokuste se o optimistický postoj. To vám umožní nadějeplný pohled do budoucna. Zkuste si představit, co byste chtěli, místo abyste přemýšleli o tom, z čeho máte strach.
10. Pečujte o sebe: Dbejte na své potřeby a pocity. Dělejte věci, které vám přinášejí radost a uvolnění. Věnujte se pravidelně pohybu. Kdo se stará sám o sebe, posiluje tělo i ducha, aby dokázal obstát i v obtížných situacích.
Každý člověk je jedinečný a je třeba ke každému přistupovat individuálně. Jako certifikovaná terapeutka vám ráda pomohu na vaší cestě ke spokojenosti. Na osobní diagnostiku a poradenství se můžete objednat prostřednictvím kontaktního formuláře, nebo emailem tradicniterapie@gmail.com, případně telefonicky 608770506. Vše o nabízených službách (TČM diagnostika, fytoterapie, dietetika, akupresura, masáže tuina, shiatsu atd.) Vše o nabízených službách a cenách se dočtete zde.
Upozornění: Informace uvedené na tomto webu www.tradicni-terapie.cz jsou pouze informativní a nejsou určeny k nahrazení rad od kvalifikovaného lékaře. Cílem je seznámení se s tradičními metodami a možnostmi podpory zdraví, osvěta veřejně dostupných poznatků či odborných studií, nejde o propagaci konkrétních výrobků ani prodej doplňků stravy. Jen bylinná léčba a změna jídelníčku nemůže dle legislativních norem nahradit léčbu západní medicínou. Tradiční medicína je velmi úspěšná v případě dobře nastolené spolupráce. Někdy je léčba dlouhodobá a je třeba hodně investovat i do bylinných směsí, ale pak pozitivní vliv pocítíte již po pár dnech či týdnech.
Obdivuji jedinečnost každého člověka. Podporovat Vás na cestě ke spokojenosti mne hluboce naplňuje, přistupuji k Vám s úctou, respektem a láskou.