Začít poslouchat své tělo není vůbec těžké. Jen nám to obvykle přijde „zbytečné“ a „nudné“. Proto si při cvičení pouštíme hudbu – při cvičení, kdy máme vnímat sami sebe, se rozptylujeme hudbou – aby to bylo „zábavnější“. A stejně to děláme i při masáži – ve chvílích, kdy máme být sami se sebou. A co teprve při sexu! Někteří zvládnou sledovat i televizi….
Běžně se přitom stává, že sedíme u stolu shrbení, špatně se nám dýchá, bolí nás koleno, cítíme nepohodlí a vůbec to nevnímáme! Pro život a pro to, abychom porozuměli sobě, své nemoci atd., je zkrátka nesmírně důležité, abychom se naučili číst jak sami sebe, tak prostor, v němž se pohybujeme. Neustále bystřit své smysly. Bohužel pohybová deprivace nám je oslabuje.
Číst smysly je jako vnímat vstupní data, lépe je rozpoznávat a zvyšovat jejich citlivost. Čím méně citlivosti, tím více neporozumění. Strašně pozdě pak rozpoznáme, že se v okolí nebo v organismu něco děje.
Naslouchání sobě sama je zřejmě nejpřirozenější způsob, jak se udržovat ve zdraví. Zastavit se a vnímat. Jak právě teď sedíte? Jak dýcháte? Jak máte nohy? Proč máte napětí v ramenou? Co s právě teď děje a proč?
Kupodivu velmi jasnou řeč těla dokáže přečíst jen málokdo. Mnohdy to je fyzioterapeut.
Právě ve fyzioterapii je obrovský potenciál, jak pochopit sám sebe. V rámci jejího integrovaného pojetí se každá lokální porucha chápe jako porucha systémová. Vysvětluje nám, proč někdy kulháme, když nás bolí záda, proč nás po vytržení zubu může začít bolet koleno nebo proč se žlučník může ozvat bolestivým ramenem. Přitom teoretický výklad není, jako třeba u akupunktury, symbolický, ale zcela racionální.
Už Ludmila Mojžíšová ukázala, že mobilizací žeber dosáhne změn na dolních končetinách. Konkrétních výsledků dosáhla především v léčbě neplodnosti. Ukázala, že se poruchy vnitřních orgánů promítají do pohybového systému a jejich korekci je možné u některých interních poruch dosáhnout významného terapeutického efektu. Stejný vztah existuje mezi pohybovým systémem a problémy gastroenterologickými, nejčastěji se týkají polykání, refluxu jícnu, poruch při vyměšování apod.
„V celkovém postoji člověka se odrazí nejen vyhřezlá ploténka, ale dokonce také interní, gynekologické, urologické, gastroenterologické a další potíže. Posturální vzorec je vlastně jakýmsi systémovým ochranným mechanismem. Změní se svalové napětí, omezí se mobilita některých kloubů, kůže v určitých lokalitách je prokrvenější nebo citlivější. Tyto změny koordinované mozkem se tak neprojeví pouze v místech nálezu, ale prostřednictvím postury i v oblastech, které jsou od příčiny vzdálené. Všechny příčiny změn postury jsou natolik specifické, že je může každý zkušenější lékař či fyzioterapeut odečítat. Je jakousi učebnicí, z níž se dá velmi dobře studovat patologie. Postura nám v tomto směru nikdy nelže, a tak se trénink takové četby v klinické diagnostice vyplatí,“ vysvětluje uznávaný fyzioterapeut Pavel Kolář.
Při své léčbě využívá kromě cvičení, správného dechu atd., také čichové a sluchové vjemy. Bylo potvrzeno, že pozitivní čichové vjemy výrazně ovlivňují emoční mozková centra. Přitom člověk vnímá známější čichové vjemy obecně jako příjemné, což má dopad na mozkovou funkci. Např. silný účinek má kadidlo, protože ve středoevropském historickém kontextu patří mezi čichově známé vjemy se silným emočním dopadem. V mozku vyvolává stejně specifickou emoční reakci jako některé Mozartovy a Bachovy skladby - ty aktivují určité části mozku včetně emočních center trochu jinak než běžná hudba. Ukázalo se, že poslech Mozartovy i Bachovy hudby zlepšuje časově-prostorovou představivost. Hudba by měla spojovat uspořádanost a předvídatelnost s určitým druhem náhodnosti a nepředvídatelnosti. Jednoduchá a předvídatelná forma, nebo naopak vysoce nepředvídatelná forma hudby časově-prostorovou představivost neovlivňuje.
Dýchání je i určitou podvědomou řečí naší psychiky. „Dýchání je velmi důležité pro diagnostiku, protože tyto podvědomé funkce se většinou ději automaticky. Zkuste si třeba přizvednout palce u nohou - automaticky se přitom nadechnete. Protože dechový stereotyp úzce souvisí také se stabilizační funkci těla, tedy posturou. Dýchání a postura jsou vzájemně spojené nádoby, nelze je od sebe oddělit. Pokud máme špatný dechový stereotyp, máme i chybnou stabilizaci trupu a výsledkem je přetíženi páteře a ostatních kloubů,“ souhlasí s Kolářem fyzioterapeutka Barbora Štefková.
„Nejdřív si prostě musíte uvědomit, že dýcháte, pak to, jak dýcháte, a teprve potom můžete dostat instrukci, jak dech správně korigovat. Právě na prožitek dýchání se zaměřuje hodně východních technik, včetně bojových - korekce dechového stereotypu je pak jednodušší. Prožitek je v rehabilitaci hrozně důležitý. Teprve tím, že správnou posturu prožijete, ji můžete měnit. Ke správnému nadechnutí - a to je důležité - se všechny svaly, které se upínají na trup a pánev, včetně těch zádových, musí uvolnit tak, aby se při tom kontrolovaně rozšířily. To se ovšem většinou neděje. Některé svaly vás svou řízenou relaxací k nádechu nepustí a naopak se zapojí ty, které by se měly uvolnit. Typické je to třeba u prsních svalů. Pokud se při nádechu neuvolní, neumožní hrudníku, aby se mohl rozšířit. Tím brání ve správnému pohybu i dalším svalům a celá biomechanika našeho dechu se rozloží,“ upřesňují odborníci.
Pro začátek je tedy dobré, naučit se svůj dechový stereotyp vnímat a modulovat.
Další rady, tipy a zajímavosti najdete v kategorii „Články“ – Akutní nesnáze a bolesti
Pro konkrétní doporučení a individuální diagnostiku se můžete objednat prostřednictvím kontaktního formuláře nebo přes email tradicniterapie@gmail.com. Vše o nabízených službách a cenách se dočtete zde.