Psychoterapie je cesta k řešení psychických, emočních či vztahových potíží. Skrze dialog a různé terapeutické techniky pomáhá najít duševní pohodu a vyrovnanost. Uvažování o psychoterapii nemusí být nutně spojeno s tím, že někdo pociťuje vážný psychický problém. Mohou to být situace, kdy potřebujeme změnu, chceme lépe pochopit své chování či pocity nebo se cítíme přetíženi životními okolnostmi. Odkládání terapií může zkomplikovat řešení záležitostí, které by mohly být v počáteční fázi lépe zvládnutelné.
Při hledání psychoterapeuta je nezbytné nejprve určit vlastní potřeby a očekávání od terapie. Ať už jde o řešení něčeho konkrétního, podporu v náročném období života, nebo osobní růst.
Vždy je vhodnější osobní setkání s terapeutem, protože nabízí hlubší emocionální spojení, je snazší zachytit nuance v neverbální komunikaci, jako jsou řeč těla a mimika. Terapeut pak i dokáže porozumět emocím klienta.
Efektivní komunikace je klíčem k dosažení terapeutických cílů. Každý klient je jedinečný, má své unikátní motivace a témata. Frekvence setkání s terapeutem je individuální a závisí na vzájemné dohodě. Nejčastěji chodí klienti jednou týdně.
Psychoterapeut Honza Vojtko uvádí: "Jakmile se ale do procesu zapletou peníze, objevují se dva háčky. Mnoho klientů získá pocit, že si terapií změnu koupilo. Bez jejich přičinění z nich terapeut problémy, témata a traumata nějak magicky vytáhne. Klient si vítězoslavně sedne do křesla, založí si ruce a pronese: „Tak co se mnou uděláte?" Sám terapeut/ka nezmůže nic. Potřebuje klienta."
Druhý háček je v tom, že klienti mají tendenci spěchat. Stojí to peníze, tak se očekává (a některé druhy terapií nebo poradenství to dokonce i slibují), že terapie proběhne rychle. To je silně kontraproduktivní.
Co se během terapie děje? Po začátku terapie se mnoha klientům dokonce přitíží. Terapeuti totiž mají velmi účinné, tzv. intervenční nástroje, aby se dostali pod kůži. Tam, kde se schovávají skryté, potlačené, nevědomé bolesti. Proto se klientovi může i psychicky přitížit. Nutná je spolupráce.
„Role klienta je zásadní, protože je to právě on, kdo nejvíce přispívá k úspěšnosti terapie. Ačkoli terapeut poskytuje odbornost, klient se musí aktivně zapojit do procesu uzdravení a osobního růstu. To zahrnuje otevřené sdílení myšlenek a pocitů, upřímnou reflexi, aplikaci naučených strategií v každodenním světě a ochotu čelit náročnosti života. I když je role terapeuta důležitá, v konečném důsledku závisí úspěch především na klientově zapojení, odhodlání a ochotě na sobě pracovat,“ zdůrazňuje psycholog Pavel Pařízek.
„Péče o duševní zdraví i mimo terapeutická sezení vede k dlouhodobé psychické stabilitě a pohodě. Ačkoli je terapie mocná, každodenní angažovanost přispívá ke skutečné změně. To zahrnuje pravidelnou péči o tělo například fyzickou aktivitou, meditační či jiné praxe pro zvýšení uvědomění, zajištění kvalitního spánku pro regeneraci mysli nebo vyváženou stravu. Dále udržování sociálních kontaktů pro emoční podporu, stanovování osobních hranic k prevenci stresu a věnování se hobby či zájmům, které přinášejí radost a smysl,“ dodává Pařízek.
Psychoterapeut Pavel Roubal terapeutům připomíná: „Pro terapeutickou práci je zásadní, jak jsme v přítomnosti, nemáme očekávání. Jako terapeuti neděláme změnu, my jí jen otevíráme dveře. Aby mohla vejít taková změna, kterou nemůžeme zařídit, a dokonce ani předvídat. Když chceme být změně nápomocní, nesmíme se ji snažit zařídit ani řídit.“
Klient je tedy ochotný ke změně a terapeut změně nepřekáží. „Nepřekážet změně pomáháním, ale být ponořen do proudu situace, aby změna přišla. Můžeme si tváří v tvář depresivnímu klientovi sami pro sebe opakovat mantru: Nejsem tu, abych ti pomáhal. Jenom s tebou prostě chci být. Tím se přesmykneme z výkonových očekávání od sebe i od klienta a vyneseme do popředí to, jak jsme přítomni,“ vysvětluje Roubal.
„Psychoterapeut může prožívat naléhavost, že by měl terapii urychlit, být pod tlakem klienta, ale urychlit uzdravení může pouze samotný klient. Terapeut není zachránce, nesmí dělat z klienta někoho, kým není,“ připomíná Roubal.
Když klient užívá psychiatrické léky, ovlivňuje to celou terapeutickou situaci. Lék proměňuje průběh terapie, zasahuje do terapeutického vztahu a ovlivňuje výsledky terapie. Nejedná se jen o farmakologický vliv léku. Jde i to, jak klient užívání léku prožívá.
Působení léku představuje výrazný vnější vliv, který je na psychoterapii a psychoterapeutovi obvykle nezávislý. Pro terapeuta to může být složitá situace, něco mu zasahuje do jeho práce s klientem a on na to nemá vliv. Celkově jsou vnější nezávislé vlivy považovány za zodpovědné za 40 % efektu psychoterapie.
Čínská medicína se při léčbě jakýchkoli potíží vždy zaměřuje i na psychiku a na tzv. „střed“. Když má člověk svůj střed, může důvěřovat svým instinktům a bude vědět, co má jíst a co má pít, kde má spát a jak má žít. Moudří Číňané popsali tyto vědomosti až puntičkářsky důkladně, tyto vědomosti o léčivých rostlinách a jejich účincích, jež vyplynuly z pozorování přírody a zvířat, svých vlastních instinktů, své vlastní přirozenosti i zvířete v sobě. Učili se a zkoušeli, získávali zkušenosti a museli je získávat v zájmu zachování svého rodu, aby se udržovali ve zdraví a aby udržovali i zdraví svého lidu.
„Umění čínského lékaře spočívá v tom, že se dobře seznámí s přírodou, v níž žijeme, a s živočichy, s nimiž žijeme, a uvede vše do souladu s jednotlivým člověkem, takže z toho vyplyne jeden velký celek, jednota, a všichni jsou spokojeni. A tomu se říká zdraví,“ říká MUDr. Georg Weidinger.
„Být přátelský ke svému středu znamená dobře se stravovat a také správně dýchat, ale také meditovat, abychom cítili svůj střed a snad také jednou splynu- li v JEDNO s velkým TAO,“ dodává.
Být přátelský ke svému středu TAKÉ znamená:
Být přátelský k plicím tím způsobem, že budeme plíce trénovat, správně dýchat (například s jógou, budeme se dostatečně pohybovat, nebudeme kouřit, ale také se saunovat apod.).
Být přátelský k ledvinám tím způsobem, že budeme dobře spát, dostatečně pít i solit (díky hygieně spánku, budeme večeřet přátelsky vůči slezině, zajistíme teplo v krajině ledvin, všechno, co dělá ledvinám dobře, ale také se nebudeme bát a postavíme se svému strachu).
Být přátelský k játrům tím způsobem, že se budeme pravidelně uvolňovat, pohybovat se beze stresu, dohlížet na to, abychom neměli v životě tolik větru (tzn. odbourávat stres uvolněným pohybem, zbavovat se napětí a vzteku, zpomalovat).
Být přátelský k srdci tím způsobem, že se budeme smát a tančit a zpívat (mít radost ze života, dobré partnerství, kultivovat smysl života).
„Jestliže se dobře daří Vašemu středu, Vaší slezině, dbejte na to, aby se dobře dařilo všem orgánům v těle, všem jejím dětem. Máte to ve svých rukou, Vy rozhodujete, kterou cestou se vydáte, důležité je pouze to, abyste šli, abyste se nezastavovali, abyste se pohybovali, aby všechno správně proudilo ve Vašem těle, ve Vaší mysli i kolem Vás. Nezůstávejte stát. Jděte. Existuje mnoho cest. Vaše tělo Vám řekne, zda jdete po té správné,“ uzavírá Weidinger.
Na osobní diagnostiku a poradenství se můžete objednat prostřednictvím kontaktního formuláře, nebo emailem tradicniterapie@gmail.com, případně telefonicky 608770506.
Vše o nabízených službách (TČM diagnostika, fytoterapie, dietetika, akupresura, masáže tuina, shiatsu, guasha NLP koučink, kosmetika atd.) se dočtete na https://www.tradicni-terapie.cz/services-2
Upozornění: Informace uvedené na tomto webu www.tradicni-terapie.cz jsou pouze informativní a nejsou určeny k nahrazení rad od kvalifikovaného lékaře.
Comments